Centrum LOCIKA

Dětem, které jsou doma svědky domácího násilí, se snaží už tři roky pomáhat pražské Centrum Locika. To je tuzemským prvním specializovaným centrem pro děti, které doma násilí zažívají. „Primárně vzniklo pro děti, které jsou svědky domácího násilí mezi rodiči, čím dál častěji se ale setkáváme také s případy, kdy je násilí zaměřené přímo na děti,” vysvětluje Petra Wünschová, ředitelka a zakladatelka centra. Podotýká, že se s kolegy setkávají se situacemi, kdy rodiče své děti neúměrně fyzicky trestají. „Nedělají to ale z toho důvodu, že by je chtěli nějak poškodit. Neznají ale jiné způsoby, jak děti motivovat ke studiu, přivést je k nějakému řádu. Dělají to pak způsoby, které dětem v konečné fázi ubližují.”

Zařízení se snaží skrz své aktivity ukázat, že násilí je v blízkých mezilidských vztazích časté a jak tyto vztahy, ať už s dětmi či partnerské, značně poškozuje. Snaží se proto představit způsoby, jak takové situace řešit i vysvětlit, že násilí řešením není. „Dnes už víme, že násilí nebo hádky mezi rodiči, kterým jsou děti přítomny, potomky poškozují podobně, jako když je násilí zaměřené přímo na ně,” vysvětluje Wünschová.

S mámou i tátou

Centrum LOCIKA je inovativní v tom, že v zájmu dítěte pracuje s oběma rodiči. Na situaci v rodině se dívá jeho očima. Zastává názor, že aby bylo dítěti dobře, je nutné, aby mělo dobrý vztah s mámou i tátou.

Nejedná se však o partnerskou poradnu. Centrum se primárně nesnaží o to, aby si rodiče vyřešili partnerské neshody a zůstali spolu, ale aby dítě mělo s oběma z nich dobrý vztah a násilí z něj zmizelo. „Naše terapie jsou zaměřené výhradně na děti. S matkou i otcem pracujeme v roli rodičů. Radíme jim a poskytujeme podporu, aby svou roli dobře zvládali,” vysvětluje Wüschová. Terapii, často zaměřenou na trauma, pak ale dělá Centrum výhradně s potomky – jak individuálně, tak skupinově. Při ní využívá například arteterapii nebo videotréninku.

Petra Wünschová přiznává, že práce s rodinou je běh na dlouhou trať. Dodává však, že podle jejich zkušeností hned po intervenci přestává fyzické násilí vůči dětem. „Docházela k nám například rodina, kde byl tatínek velmi úspěšný manažer, děti byly na dobrém gymnáziu a byly asi nejnadanějšími dětmi, co jsme tu kdy měli. Přesto byly hrubě fyzicky trestané kvůli výkonům. Myslím, že se nám tu ale podařilo najít jiné způsoby, jak zajistit, aby byly děti nadále úspěšné ve škole a nezažívaly doma takový tlak,” přidává konkrétní příklad z praxe. A zároveň vyjadřuje radost nad výsledky práce svého týmu v tom, že se mu čím dál více daří řešit situaci také přímo s otci. „Protože abychom mohli tu situaci nějak vyřešit, tak je k tomu velmi potřebujeme,” říká. „Pokud máme děti naučit zacházet dobře s agresí, myslím, že to jsou hlavně tátové, kteří jim s tím mohou pomoci. Velmi si těch tátů, kteří najdou odvahu a přijdou do Centra LOCIKA s touhou po změně situace, vážíme.”

Posttraumatický růst

Ne na všechny děti, které takovou zkušeností projdou, má celoživotní traumatický dopad. Klíčová je podpora z okolí. Když se totiž Centrum LOCIKA otevíralo, spojilo se s Výzkumným centrem práce a sociálních věcí, aby společně realizovali výzkum, ve kterém se samotných dětí, které prošly odbornou pomocí, ptali, co jim nejvíce pomohlo. Výsledky ukázaly, že pokud byla pro děti dobře dostupná pomoc, nebo měly samy velkou vnitřní odolnost, tak jim těžké události, které prožily doma, v budoucnu pomohly. „Říká se tomu posttraumatický růst. Jestliže dobře zvládneme stresové situace, může nás to v životě posunout dál, může nám to pomoci být v životě úspěšnější. Naučíme se problémy a těžkosti překonávat způsobem, který je pak pro nás prospěšný i dál,” vysvětluje ředitelka Centra. „Mohou tak být děti, které prožily velmi těžké dětství, ale v dospělém životě jsou pak velmi úspěšné. Bývá tomu tak tehdy, když měly někoho, kdo jim to pomohl zvládnout,” dodává.

Zdroj: HateFree